Tetovaný

Poselství

Poselství je nesmírně nebezpečné povolání. Poslové doprovázejí lidi a karavany, cestují mezi městy a vesnicemi a vyměňují zásoby a poštu. S sebou vozí cestovní chranový kruh, tak velký, aby se jím dala obehnat kára a ještě něco navíc, ale musí samozřejmě také ovládat chraničaření. Mají i základní znalosti léčitelství, což je pro ně nezbytné, jelikož jsou často vystaveni nebezpečí. V noci stojí tváří v tvář jadrncům, kteří se po nich rozmachují, přičemž nemají kam utéct a na obranu nemají nic, vyjma magie, kterou nevidí. Jsou také ozbrojeni kopími, přestože jimi démony zabít nedokážou; mohou se je jimi pouze pokusit udržet od těla. Není divu, že se poslové nedožívají příliš vysokého věku. Vzhledem k důležitosti jejich řemesla a nebezpečí, které podstupují, jsou poslové velmi dobře placeni.

Žonglérství

Žongléři často doprovázejí posly na jejich cestách. Pro děti i některé dospělé byl žonglér z těch dvou ten důležitější. Ve vesnicích, které navštěvují, pořádají vystoupení. Vedle klasických kejklířských kousků, žonglování a dělání přemetů žonglér také tančí, zpívá a hraje na loutnu nebo housle a vypráví příběhy.

Žonglérem se člověk vyučí ve Svobodných městech. Musí složit cechovní zkoušky, a poté odvádět cechu podíly. Ve vesnicích a odlehlých osadách je příjezd každého žongléra vzácnou a očekávanou událostí, avšak ve Svobodných městech jsou jejich vystoupení na denním pořádku. Žongléři jsou místní celebrity, těší se vysoké prestiži, ale jsou také vystaveni vrtkavé přízni obyvatel.

Kořenářství

Kořenářky pečovaly o raněné, co svět světem stojí. Vařily odvary na utišení bolesti, míchaly masti, pěstovaly a sbíraly léčivé bylinky. Léčitelství ale obnáší víc než jen rostlinky, napravování kostí a rození dětí. Léčitelky uchovávají útržky znalostí ze starého světa, z dob před Návratem, při němž démoni spálili rozsáhlé knihovny. Studovaly celou přírodu a hledaly cesty, jak kombinovat tu spoustu darů země ve prospěch lidského plémě. Některé kořenářky (jako Bruna) dokonce znaly tajemství tekutého démonského ohně, který dokázal jadrnce usmrtit.

Chraničářství

Chrany jsou magické symboly, které mají na démony nejrůznější účinky. Některé je odpuzují, jiné je zraňují. Jejich kombinací se vytváří chranová síť, kterou démoni nemohou překročit. Chrany se vyrývají do kamene, skla, dřeva, vyšívají se do látek, malují se barvami nebo se jen tak vyryjí do hlíny (což není zrovna nejbezpečnější, protože je může zničit déšť nebo rozfoukat vítr).

V Tibbetské Říčce se chraničářství učil každý, kdo byl dost velký na to, aby udržel klacík. Mnozí měli jen nevalné nadání, ale každý si dal tu práci a naučil se alespoň základy odpuzování ohnivých, skalních, bahenních, vodních, větrných a lesních démonů. Ve Svobodných městech tomu bylo ale jinak. Lidé si platili služby vyučených chraničářů, kterých v hradištích bývá na každém rohu deset. Každý chraničář si své chrany zapisuje do grimoáru (knihy chran) a pečlivě si svá tajemství střeží.

Rubrika: Knižní reálie

Zanechat komentář