Tetovaný

VESNICE:
Tibbetská Říčka – osada přibližně o 900 obyvatelích, Arlenův domov. Lidé zde drží pospolu, v případě napadení démony neváhají přispěchat na pomoc při odklízení trosek, nebo nabízení útočiště přeživším. Nikdo z vesničanů nikdy nebyl dál, než na den, dva cesty od domova. Skoro všechny stavby byly ze dřeva, s kamennými základy a doškovými střechami proloženými šindeli s chranami. Centrem Říčky je Návsí, které se skládá z několika tuctů chraněných dřevěných chalup lidí, jež řemeslo nenutilo pracovat na obilných či rýžových polích, rybařit ani rubat dříví. Právě tady člověk mohl najít krejčího, pekaře, kováře, bednáře a další. Uprostřed byla náves, kde se lidé scházeli, a na ní největší dům v Říčce, hokynářství.
Drvoštěpská Kotlina – osada přibližně o 400 obyvatelích, Leeshin domov. Jak už je patrné z názvu vesnice, její dominantou je těžba dřeva. Drvoštěpská Kotlina je malá, ale leží na cestě spojující tři velká města a tucet dědin, a kotlinské stavební dříví spolu s Ernyho papírem se významně podílí na hospodářství toho kraje. Lidé jsou zde trochu pokrytečtí, odsuzující a licoměrní, ale když přijde na útok jadrnců, drží při sobě. Zde také proběhl první odboj proti démonům v čele s Tetovaným a vesnice pak byla přejmenována na Osvoboditelova Kotlina. Po této bitvě vesnice zažila nevídaný rozmach a stala se dějištěm mnohých důležitých událostí.
Říční Most – vesnička na den jízdy od Angiers a asi dva týdny na sever od Milnu. Říční Most byl malý i na vísku, jen hrstka domů a dílen, kasárna pro ozbrojence, kteří vybírali mostné, a zájezdní krčma Rojerových rodičů. Most překlenoval Meznici v nejužším bodě. Postavili ho v dávných generacích, měl dva oblouky, délku přes tři sta stop (přes 90 metrů) a byl dost široký i pro velký povoz a ještě se z obou stran vešel kůň. Lana a nosníky denně kontrolovala skupina milnských stavbařů. Poselská cesta – jediná cesta – se táhla na obě strany, kam až oko dohlédlo.
Anocha Slunce – ztracené město napůl pohřbené v písku Krasijské pouště. Zde v troskách dávného města našel Arlen bojové chrany v hrobce prvního Osvoboditele.
Selský Cvalíkov – jen malý shluk domů a domků, všechny pospojované chraněnými dřevěnými chodníky, takže Cvalíkovci mohli chodit ven i v noci.
Baha kad´Everam – vesnice týden cesty od hradiště Krasia. Byla vybudovaná na římsách vytesaných do strmé skalní stěny. Nahoru vedlo klikaté, široké, kostrbaté schodiště, které se na každém stupni rozvětvovalo do teras s vepřovicovými domky. Vyrábí se zde cenné hrnčířské zboží.
Pískovec – vesnička v poušti, kde žije přes 300 obyvatel, kterým se říkalo „jámoví psi“, protože v obrovských jamách dobývali pískovec.
Studánka – vesnici tak pojmenovali kvůli tomu, jak skvěle chutnala jejich pramenitá voda. Dříve tam žilo deset rodin a dělali tu nejostřejší pálenku. Vesnička byla celá pochraněná, takže se tam žilo ve dne v noci. Pak ale byla napadena, zničena a opuštěna, ale díky Arlenovi se tam nyní opět usadili lidé.

SVOBODNÁ MĚSTA:
Hradiště Miln – je zabudované do úpatí hory nad širokým údolím. Odtud pochází posel Ragen a zde se také Arlen vyučil na chraničáře. Je to jedno z nejbohatších a nejkrásnějších měst. Vévodské doly skýtají hojnost soli, kovonosné rudy a uhlí. Hradby a střechy jsou tak dobře chraněné, že domovní chrany zažijí útoky jen vzácně. Žije zde přes 30 tisíc obyvatel. Miln spravuje vévoda Euchor. Jeho území zahrnovalo řadu měst a vesnic a končilo na Meznici (řeka), kde hraničilo s územím ovládaným vévodou angierským.
Hradiště Angiers – lesní tvrz, leží jižně od Milnu, za Meznou řekou. V Angiers dominuje těžba dřeva, pěstování ovoce a chov dobytka. Zdejší vévoda Rhinebeck se dlouhodobě hašteří s vévodou Euchorem z Milnu o každém obchodě.
Hradiště Lakton – město ležící na hladině velkého jezera. Na vodě jsou Laktoňané v bezpečí před ohnivými, skalními i lesními démony. Jejich chranová síť odolává větrným démonům a nikdo se neumí lépe chranit před vodními démony než oni. Je to národ rybářů a na jejich úlovku závisí, jestli budou mít tisíce lidí v jižních městech co jíst.
Hradiště Rizon – leží západně od Laktonu, vládne mu vévoda Edon Sedmý. Přísně vzato to není hradiště, protože jeho hradby lze doslova překročit, ale střeží ty nejrozlehlejší lány. Bez Rizonu by ostatní města hladověla.
Hradiště Krasia, „Pouštní Kopí“ – město v poušti. Dostat se tam znamená týdny putování přes poušť, pod palčivým sluncem, na pospas písečným démonům, a navíc Krasijci nevidí cizince rádi. Podle Krasijců jsou všichni Seveřané, dokonce i poslové, zbabělci, protože nezkoušejí bojovat s jadrnci. Kvůli těmto bojům Krasia, která bývala kdysi lidnatější než Miln, vymírá.

Rubrika: Knižní reálie

Zanechat komentář